Jste zde

Mozaika – nedoceněný prvek evropské architektury

19.10.2018

Muzívní díla jsou jednou z nejstarších forem umění. Jejich historie sahá až k starověkému Orientu a antice. Přesto v české kotlině jejich historická hodnota zůstává dodnes nedoceněná. Odborníci z ČVUT UCEEB a spolku Art & Craft Mozaika usilují o nápravu – provádějí materiálový výzkum mozaik, který by měl přispět k jejich památkové ochraně a navrhování vhodné strategie restaurování.

Mozaika má v umění napříč tisíciletími svébytné postavení, je nedílnou součástí architektury a veřejného prostoru již od starověku. Na našem území začala systematická tradice mozaikové výzdoby na konci 19. století. K využití mozaiky jakožto exteriérové i interiérové výzdoby veřejného prostoru se přistupovalo zejména od 50. do 80. let 20. století. I když některá z muzivních děl tohoto období byla tematicky i stylově poplatná době, vznikalo také mnoho nadčasových mozaik vynikající umělecké úrovně. Po sametové revoluci však došlo k útlumu muzívního umění. Mozaika jakožto výtvarná technika získala nespravedlivou nálepku umělecky nehodnotné vlajkové lodi komunistické výtvarné propagandy a veřejnost i většina umělců se od ní odvrátila.

Výraznější oživení zájmu o mozaiku a s ním spjaté snahy o rehabilitaci, ochranu a uchování muzívních děl jsou záležitostí teprve přibližně posledních deseti let.  Kromě uměleckohistorického zhodnocení může k lepšímu poznání technologických aspektů a rozmanitosti muzívních děl přispět i materiálový výzkum zaměřující se na zjištění složení mozaikových materiálů a na studium degradačních procesů, kterým mozaiky postupem doby podléhají. Takový výzkum by se měl stát podkladem pro lepší památkovou ochranu mozaik i navrhování vhodných strategií jejich restaurování.

Odborníci ČVUT UCEEB ve spolupráci se spolkem Art & Craft Mozaika představili první výsledky studia historických mozaikových malt z českého území datovaných do přelomu 19. a 20. století. Mozaiky, odkud malty pocházejí, jsou připisovány firmě Neuhauser Innsbruck, jedné z prvních mozaikových dílen působících vedle domovského Rakouska i na našem území. Při studiu těchto materiálů se vědci spoléhali na mezioborový přístup kombinující dějiny umění, restaurátorský průzkum, archivní studium i moderní analytické metody (skenovací elektronová mikroskopie, termická analýza, rentgenová difrakce či infračervená spektroskopie).

Předběžný výzkum prokázal podobnosti tří z pěti zkoumaných vzorků mozaik. Jejich nejzajímavějším pojítkem byla přítomnost (zřejmě lněného) oleje. Pro vysledování charakteristických materiálových znaků, na jejichž základě by v budoucnu bylo možné spolehlivě přiřadit ještě nezařazené mozaiky do autorského okruhu neuhauserské dílny, bude ovšem nutné porovnat mnohem větší soubor vzorků. Odborníci dále plánují další výzkum a charakterizaci mozaikových malt i z jiných dílen a časových období, který pomůže navrhnout optimální řešení pro zachování a restaurování mozaik. Mnoho z těchto neprávem opomíjených děl se totiž nachází v zoufalém stavu.

 

 

 

 

Fotografie před restaurováním Fotografie po restaurování Fotografie malty ze skenovacího elektronkového mikroskopu